| vzkazovník >> |
Inu to bylo tak. Rozhodli jsme se, že naše milovaná vlast už je nám malá a že i obyvatelé tzv. západní Evropy si zaslouží být poznámenáni naším září. Jako vysokoškolsky vzdělaní lidé jsme pro záznam naší akce zvolili strukturovanou formu.
Cíl: Francie, Prováns, Aviňón a okolí
Datum: 8.-20.7.2008
Osádka: MgA.Hubáček (ex-harmonika, rolnička) a MgA.Soldán (ex-klarinet, rolnička)
Repertoir: moravské lidové aji jiné
(jak jsme prosvištěli dojčland, jak jsme se dostali na Weinfest a jak jsme v noci nad městem potkali Karin)
Autostopy: pan Podivínský, Starej Bek s volantem vpravo, Manželé, Ten co nechtěl, Přiteplený nácek, Magnát Kde jsme hráli: Freiburg (D) u katedrály, lesíček nad Freiburgem Kde jsme spali: u Karin |
Hodný pan Podivínský, kterého jsme včera stopli u Brna, na nás čeká, jak slíbil, u KFC na okraji Prahy ještě 15 minut po domluveném srazu. Německem prosvištíme jako Vydrův guláš střevama. Až na francouzských hranicích nás štestí opouští a tak se necháváme od Magnáta hodit do centra nedalekého Freiburgu, kde právě probíhá Weinfest (vinné slavnosti). Neváháme a ve stínu katedrály poprvé vytahujeme inštrumenty. Po hodině hraní a o 62€ bohatší přemýšlíme u třetí sklenky vína, co si za vydělané tisíce koupíme. Protože už ale všechno máme, sbíráme se a jdeme spát na kopec za město.
Prodíraje se zšeřelým lesoparkem náhle slyšíme povědomý zvuk. Beze slova se připojujeme ke ztišené společnosti na paloučku, vytahujeme nástroje a během několika okamžiků ničíme třem preludujícím harmonikářkám jejich romantickou session. Jedna z nich - hodná bohemistka Karin - si nás bere domů a z knihovny vytahuje zažloutlý zpěvník dnes již legendárního Honzy Nedvěda. První den skončil nad všechna očekávání a jestli to takhle půjde dál, bude to dovolená snů.
(jak jsme jsme jeli s pohřebákem, jak jsme se vypastili a jak nás zachránil dirigent, co byl vlastně architekt)
Autostopy: Hodná maminka, Německý páreček v karavanu, Pohřebák, Přičmoudlý zachránce, Student, Dirigent Kde jsme hráli: nikde Kde jsme spali: na benzince v křáku nedaleko Dole (F) |
Nebyla. S obtížemi se dostáváme do Francie. Veze nás mimo jiné pohřební vůz (zatím prázdný), zlá předzvěst, která nás měla varovat. Na periferii nedalekého Mulhousu se definitivně zasekáváme.
Po mnohahodinovém čekání na bezejmenné pumpě uprosíme Dirigenta (jak se domnívá MgA. Soldán), co byl vlastně architektem, aby nás odvezl pryč z proklatého Mulhousu. Spíme v křáku na benzince v Dole. Jak hluboko jsme klesli. (pro blbce: Dole = jméno francouzského města)
(jak na benzině u Dole smrděly chcanky, jak jsme hráli u Šroťáka v kamiónu a jak nás vyděsil, jak chtěl Stěhovák hašiš a peníze, jak jsme se v Orange nemohli odhodlat vytáhnout nástroje a jak to nakonec stejně stálo za hovno)
Autostopy: Šroťák, Stěhovák Čurák Kde jsme hráli: u Šroťáka v kabině, u Stěhováka vzadu, v Orange na ulici, v Orange na náměstí Kde jsme spali: nad Orange v parku |
Ráno stopujeme na benzině u Dole. Přijde za námi pán, myslíme, že nás chce vzít, ale on pouze močí. Další hodiny stopování nám zpříjemňují výpary. Přímo v šestnáctém poločase slovního fotbalu nás vyrušil nezvaný Šroťák marockého původu s kamiónem autovraků, který uměl anglicky ještě hůře než ostatní Francouzi. Přesto nám posunky sdělil, že v Avignonu, kam míříme, musíme jako pouliční muzikanti zaplatit 60€ na hlavu za povolení, jinak zaplatíme 150€ pokuty, čímž nás konsternuje. Hrajeme v kabině. Cestou se MgA. Hubáček musí nedůstojně skrývat před policejní hlídkou pod zavazadla.
Za Lyonem v tropickém žáru si užíváme dalších několik hodin stopování. Kde se vzal, tu se vzal, náhle nám sám od sebe nabízí podlý Stěhovák svezení na kryté korbě svého vozu a ptá se, jestli nemáme hašiš. Ten jsme ale nechali v Hohřicích. Soukáme se mezi kredence. Teprve až když za námi zaklapnou dveře, dochází nám, že jsme nyní podlému Stěhovákovi a jeho mlčenlivému kumpánovi vydáni na milost a nemilost. MgA. Soldán píše do Čech naši poslední známou pozici a SPZ, kterou si MgA. Hubáček před nástupem bystře poznamenal. Zbavujeme se stresu hrou a zpěvem, pracujeme na nastudování lidové písně Susedovic Věra má.
Podlý Stěhovák nezklamal. Zavezl nás sice na požadované místo, ale za svezení žádá finanční odměnu. MgA. Soldán klepe z ponožky mrzký peníz, ale Stěhovák žádá více. Po intenzivním vyjednávání přicházíme o polovinu výdělku z Freiburgu a hrozíme pěstičkami za odjíždějícím povozem.
Konečně se tedy ocitáme v Prováns, jak ale záhy zjistíme, naše utrpení ještě nekončí. Zhýčkání zkušeností z Freiburgu se stavíme na nejbližší nároží a po půhodině trapného šaškování v prázdné uličce přichází první rozkol. Optimistcky laděný MgA. Hubáček se odmítá vzdát, MgA. Soldán však má hlad.
Po ubohém výdělku 10€ končíme den se skóre -11€, a jdeme si lehnout do křoví v parku nad římským amfiteátrem. Cikády řvou.
(jak nás z trhu vytlačil tranzit, jak jsme hráli pod římským obloukem, jak jsme stopovali, jak se Kulturista zeptal du ju bilív in god, muslim si pustil muezina a paní učitelka vezla poličky do školky a jak jsme se večer koupali)
Autostopy: Kulturista, Muslim, Hodná mladá paní učitelkaKde jsme hráli: V Orange na trhu, v Orange pod římským obloukem Kde jsme spali: mezi hovínkama nad Pont du Gard |
Ráno je moudřejší večera - celé město je zaplaveno trhovci se zeleninou a suvenýry. Dlouho hledáme místo mezi stánky, nakonec úspěšně, a vytahujeme inštrumenty. Během druhé písně nás však vytlačí parkující tranzit.
Nezlomeni se přesouváme pod místní vítězný oblouk, kde nerušeně pokračujeme v produkci. Neruší nás vůbec nikdo. Po hodině estrády přijíždí konečně odměna za naši snahu v podobě vyhlídkového vláčku plného turistů. Zbytek dne je tedy rozčleněn podle jízdního řádu na krátké momenty uměleckého vypětí a dlouhé čekání na známou siluetu stroje, přivážejícího další klienty.
Zmoženi výkonem a celodenním vedrem se odebíráme propít chabý výdělek do McDonalds. Padá zoufalé rozhodnutí - opustit ještě dnes stůj co stůj toto nepřející město s vírou, že to jinde bude lepší (to ještě netušíme, že Orange je baštou fašistů, kterému se všichni pouliční muzikanti obloukem vyhýbají). Plni obav z předchozích zkušeností se stopem ve Francii se odebíráme k výpadovce a hle! Po deseti minutách zastavuje auto s mladým Kulturistou. Lámanou angličtinou nám líčí své vzory a pak se náhlé zeptá Du ju bilíf in got? Při pohledu na jeho muskulaturu se neodvažujeme odpovědět, ale záhy vychází najevo, že Kulturista je svou otázkou zaskočen více než my. Zbytek cesty ubíhá v uvolněné atmosféře vzájemného neporozumění. Úsměv nám však mrzne na rtech na opuštěné křižovatce kdesi v pustině, kde nás náš bodrý zachránce vyložil. Zastavuje však hned třetí auto. Snědý muslim nám místo dotazu na naši víru rovnou servíruje ty nejvypečenější kousky z Best Of alba svého oblíbeného muezina.
Přemýšleje o otázkách víry natahujeme palec potřetí a čekáme, jaký katecheta zastaví tentokrát. Mladá paní učitelka nejprve projela kolem, aby se záhy vrátila a omluvila se, že má vzadu poličky co veze do školy a že se tedy nevlezeme. Vlezli jsme se. Obětavá žena neváhala obětovat poslední kapky benzínu v nádrži a dováží nás až k našemu vytouženému cíli - římskému akvaduktu Pont du Gard (který se klene nad řekou Gard, jak se domnívá MgA. Hubáček).
Koupeme se v řece pod akvaduktem, zapadá slunce, nikde nikdo, (kýč, jak se domnívá MgA. Soldán) a rozjímáme o uplynulých dnech - nejprve famózní úspěch, pak tři dny trápení a teď takřka duchovní záchrana korunována koupelí jako z Angeliky. Du ju bilíf in Gott? Spíme na kopci nad akvaduktem mezi hovínky.
Vlaková stanice v Orange
Pont du Gard
Malá tečka na spodním oblouku
(nad řekou Gard, jak se domnívá
MgA. Hubáček) je MgA. Soldán.
MgA. Soldán rozjímá s mravenci o uplynulých dnech.